Mrak

Víte, že nemám co psát?
Sedím doma. Dokola a dokola, jako v bludišti, jako na kolotoči. Pořád někdo mluví. Kdosi vydává zvuky, jasné, bouřící vzduch.
Skončily mi poslední změny, nebo si jich nevšímám. Baudelaira číst nemůžu, leze na nervy. Mluví v konturech, né v barvách - můžete jakkoliv dokonale vystihnout obrysy, ale barevnou náladu tam nedostanete. To už je na čtenáři, jak si všechno vyloží.
Rondo... stejné, dokola, jen s různými obměnami. Ale něco se mění. Pořád. S časem. Věci už nejsou věcma, co byly před okamžikem. Odchází dozadu; možná umírají.
Ještě nemám dodělaného Orlova, a už se chci pustit do Mrtvých básníků... tedy jestli vůbec se do nich pustím. Zápal přejde. Nemám list A3, všechno ostatní se dá najít. Slibuje, že zítra vyjdem ven. To doufám.
Jsou některá slova, jež není možné přeložit. Například ruské sloveso - možná soudobý neologizmus, možná výraz tak starý, že vypadá jako nový - "mrakobesiť". Sestává z kořenů:
mrak - soumrak, tma. Přeneseně neprůsvitný, temný, hluboký, beznadějný (viz český výraz "mračit se" - nemá nic společného s nebem a oblaky...).
bes - čert, nečistý duch. Besiť(sa) - nabírat, štvát (se), běsnit; také šílet, dělat neobvyklé, zbrklé věci. Zmítat se duší.
Takže to česky bude "temnoběsnit". Mamleev to používá pro vyjádření stavu temného potěšení z surreálních věcí, dobrovolné ztráty rozsudku před jejich tváří. Pak si tento výraz zabrali ještě gótové, ale u těch nevím...
Zažila jsem něco podobného jen jednou. Byla to hlubina... ne, zrcadlo, ve kterém byl šílený odraz, a vy jste věděli, že stačí málo, aby se ten odraz stal NEJENOM odrazem. Ponořili vás do vlastního šílenství a řekli "čum na to a dávej si bacha". Vševědoucnost je slabost. Na pár hodin jsem ji měla, ale pak pud sebezáchovy zatáhl závěsy.
Už nechci.
Ne, chci.