Dvojsmysly

Včera večer jsem spolkla celých patnáct stránek Malona, a co víc, většinu pochopila. To mělo za následek stav... rozplynutí. Jako když se sheertinové proměňují ve vzduch, jen se to samé stalo s myslí. Najednou zaplňovala okolí na sto metrů a byla klidná, klidná jako hladina jezera za bezvětří, jež vypadá, jako kdyby se na ní dalo stát. Nebo bruslit.
Byla šedá, a myšlenky se najednou rozutekly a nenarážely příliš do sebe, takže rázem vznikl obláček ticha. Jasného, ostrého vzduchu, který jasně vyznačoval obrysy slov a vjemů.
Napadlo mě, že většina věcí (klíčové správně pochopit) je neměnná. Čas plyne přes nepohyblivé vesmíry, v dalším okamžiku je počítač před vámi jiný, než byl před tím. Jiná věc, chápete? A proto jsou samostatné věci neměnné.
Jiná pohádka je s dvojsmysly, ty existují jako dva odlišné předměty v jednom, tj. znamenají bezčasovou změnu oné věci. Jen ony se doopravdy mění, protože jsou v každém okamžiku dvě, úzce propojené.
Ach, mám já to antitalent na vysvětlování.

Dneska v metru jsem potkala dívku, co seděla a zírala před sebe tmavýma kulatýma očima. Měla zarudlá dolní víčka. Byla nakrátko ostříhaná, a nebýt několika drobností v obličeji, tak vypadá jako kluk.
Vypadala unaveně, i když je možné, že unavená nebyla...