Nika Turbina

Jsem pelyňkem,
hořkostí na rtech,
hořkostí na slovech,
jsem pelyňkem...
a sténáním nad stepí.
Větrem obklíčeno
tenké stéblo,
je zlomené...
Bolestí zrozena
hořká slza.
Spadne na zem -
jsem pelyňkěm...

Slabá napodobenina ruského originálu. Autorem je čtyřletá (!!!) Nika Turbinová, která spáchala sebevraždu v roce 2002, před pěti lety. Pro ty, kdo umí rusky - více informace zde: http://turbina.felodese.org/.
Je to všechno zvláštní... ty básně očividně nepocházejí z hlavy té dívky, třebaže byly psány její rukou, a ještě dřív, když neuměla ani psát, byly diktovány jejími ústy. Jako náhrada spánku...
V této jediné básni je smyslem fakt, který v té době nemohla vědět... nebo ano, ale ne takhle, a ne těmito slovy. Nevím, kolik lidí na to ještě přišlo, dílo se často cituje dosti bezmyšlenkově, ale... napadla mě jedna věc.
"A pelyněk vám bude hořký..."
Pelyněk... klíčové slovo. Víte, jak se řekne ukrajinsky?
Chernobyl.

Nika říkala, že verše ji šeptá Bůh. Je dosti zajímavé zjistit, že některé básně - například výše přeložená - mají průhlednou a jakoby křišťálovou strukturu. Jsou naplněny smyslem. Další pak byly psány jako vzpomínka na smysl - tatáž slova, tytéž výrazy, ale myšlenka dítěte. Kdysi autorka řekla, že se "nitka přetrhla"...
A smyslová díla mají ještě jednu zvláštnost - jsou ozvěnou nereality, procesu lidského světa... v nich je vesmír a pozemská kultura jeden celek... Nevím, jak vám to ještě vysvětlit - nemá v sobě novodobý absurd, jen starou klasiku, počátek vývoje znalostí od čistě nerealitních do fyzických. Metaforicky...
Je dost možné, že to byl právě Bůh, a ne nějaký duch zemřelého génia, jak říkají jiní. Rozeznívá se výhradně lidská notka, jiné tóny mlčí...