Výlevka
Bolí mě hlava. Strašně. Asi jsem příliš mnoho spala..., ale víte, to je jedinná činnost, co vás nenudí. Pak musím vydržet den, který strávím běháním mezi kompem a koupelnou, protože mě bude strašlivě zajímat, jestli nepřibyla další kapitola neoficiálního překladu HP. Však víte. Když je to jediná zajímavá věc ve vašem světě, tak se k ní upnete. Pak zase usnu, probudím se, a...
Ještěže odjíždíme v úterý a vrátíme se za tři týdny. Hurá. Nebudu mít to pokušení sedět na netu a zapínat ICQ, takže se mi trochu vyčistí mozek... aspoň doufám. Vlastně je reálný svět v něčem lepší než tenhle - od lidí se můžete držet s odstupem, poslouchat slova, a né mysli. Tady, kde se veškeré názory vyjadřují převážně v psané formě, to nejde. Buď slyšíte, vidíte, vnímáte ta vědomí a nebo nic. Nemůžete klouzat. Je tu nerovný terén.
Ztrácím možnost líbit se lidem v psané a v kreslené formě. Dřív, když jsem byla malá, je to zajímalo jako... zajímavost. Jde o to, že nikdy nenapíšu nic, co by se druhým - jako jednolité látce - líbilo. Mozky v souznění vytvářejí nový mozek, avšak ten má inteligenci pětiletého dítěte.
No, oni mi na saspi tu básničku publikovali, ale označili ji známkou "2". To dělají vždycky, když něco nepochopí - Lillianina "Hra o osud" ji má taktéž, a přitom se mi líbila nejvíc z jejich dílek... tedy, když nezapočteme nezveřejněné. Chtějí smysl. Ach! Označují ho za hlavní kritérium - pokud povídka nemá ostře čitelný děj a/nebo ostře čitelnou myšlenku, tak to samozřejmě znamená, že je špatně napsaná. Z druhé strany, co vím, tak v japonské literatuře se příliš jasná zápletka počítá jako vulgární. Někteří lidé prostě nechápou, že vytvořit nesmysl je pořádná dřina, zato smysl - jak píšou básničky, že narovnají prózu do veršů - se dělá lehce. Udělaní nesmyslu se neobejde beze snu, bez volnosti... Tvorba smyslu potřebuje jen řetězy. A synonimické odvíjení.
A ke všemu, "Sociální věčnost" nebyla úplný nonsence. Jen byla trochu zastřenější - tomu, kdo zná, anebo je schopen znát výchozí myšlenku, se odkryje. Ti ostatní ji nechápou, jelikož je za jinými hranicemi uvažování. Za jinými, ne za širšími.
Tak nějak to vypadá na pěkně naštvaný příspěvek, co?:)
Ještěže odjíždíme v úterý a vrátíme se za tři týdny. Hurá. Nebudu mít to pokušení sedět na netu a zapínat ICQ, takže se mi trochu vyčistí mozek... aspoň doufám. Vlastně je reálný svět v něčem lepší než tenhle - od lidí se můžete držet s odstupem, poslouchat slova, a né mysli. Tady, kde se veškeré názory vyjadřují převážně v psané formě, to nejde. Buď slyšíte, vidíte, vnímáte ta vědomí a nebo nic. Nemůžete klouzat. Je tu nerovný terén.
Ztrácím možnost líbit se lidem v psané a v kreslené formě. Dřív, když jsem byla malá, je to zajímalo jako... zajímavost. Jde o to, že nikdy nenapíšu nic, co by se druhým - jako jednolité látce - líbilo. Mozky v souznění vytvářejí nový mozek, avšak ten má inteligenci pětiletého dítěte.
No, oni mi na saspi tu básničku publikovali, ale označili ji známkou "2". To dělají vždycky, když něco nepochopí - Lillianina "Hra o osud" ji má taktéž, a přitom se mi líbila nejvíc z jejich dílek... tedy, když nezapočteme nezveřejněné. Chtějí smysl. Ach! Označují ho za hlavní kritérium - pokud povídka nemá ostře čitelný děj a/nebo ostře čitelnou myšlenku, tak to samozřejmě znamená, že je špatně napsaná. Z druhé strany, co vím, tak v japonské literatuře se příliš jasná zápletka počítá jako vulgární. Někteří lidé prostě nechápou, že vytvořit nesmysl je pořádná dřina, zato smysl - jak píšou básničky, že narovnají prózu do veršů - se dělá lehce. Udělaní nesmyslu se neobejde beze snu, bez volnosti... Tvorba smyslu potřebuje jen řetězy. A synonimické odvíjení.
A ke všemu, "Sociální věčnost" nebyla úplný nonsence. Jen byla trochu zastřenější - tomu, kdo zná, anebo je schopen znát výchozí myšlenku, se odkryje. Ti ostatní ji nechápou, jelikož je za jinými hranicemi uvažování. Za jinými, ne za širšími.
Tak nějak to vypadá na pěkně naštvaný příspěvek, co?:)
vystavil Norhi v
1:21 odp.
Komentáře: 5:
Naštvaný? No, to se vezme podle toho, jak moc umíš být naštvaná... :). Nebo spíš jak moc se snažíš o zvýraznění svého rozčarování. Já například jsem sprostá až za hrob, to je pak u mě znamení, že jsem nasraná :D. U tebe nevím... Ale evidentně ano, když jsi znechucena chápáním zdejšího lidstva... Nedivím se ti, ale bohužel často uvažuju jako oni.
Kašli na to, byl to prachobyčejný výlev všech splašek, co se ve mě nahromadily... heh.
Sere mě, že do všeho musím zatahovat svý příklady, ale znám to... Sice o tom možná nepíšu, ale takový pořádný záchvat vzteku nebo bulení, to je fakt něco... Naštěstí musím říct (a zaklepat na dřevo, jen tak pro jistotu - asi jako Elánius uctívá bohy, že..), že se mi to nestalo už docela dlouho...
A ty básničky ať si nechápou... Já (já, já, jenom já, do prkenný ohrady) bych si je teda natruc nechávala pro sebe, kdybych byla jediná, kdo jim rozumí :P. Ale kdoví, třeba se to přece jen někomu čase rozleží v hlavě a za víčkama se mu zableskne pochopení...
:D No jo...
Dvě egoistky se chápou navzájem :D
jsou tu tupci na tom saspi
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka