Zapomnění

Tolik známá chuť, najednou stokrát zesílená a proto nová, chuť, v níž se mísila hořkost a kyselost, působila na myšlení jako sklenka jedu. Vypínalo se a balancovalo na hraně, protože si nebylo jisté, zda se má vrátit zpět a připomenout si... připomenout...
Žena odložila sklenici, na jejímž dně zůstávaly zbytky šťávy a několik citrónových semínek. Lepší než alkohol. Jen pomíjivější.
Vědomí se vrátilo a vrátila se mimozemská cizota, smíšená s odporem z uvěznění ve vlastním těle.
Eithne Eldarová si zmučeně opřela lokty o stůl.
Tohle nemělo konec.