Bez názvu

"Měl by zůstat pocit? Jakže...?" Viktor vypadal zaraženě. Uchem doslova zíral do telefonu. "Jaký pocit?...Ne...Ah...Nechápu, ale vyřídím." Pak klapl zavíraným mobilem a nepřítomně se na mě podíval. "Máš jít."
"Proč?" zeptám se a taky si na něj odložím pohled.
"Nevím. Ale máš."

Jak nesmyslná je ta ideologie činu, kterou nám vnucuje už fakt, že jsme lidmi. Tohle nahoře měl být úryvek z Reductio ad Absurdum, povídky, kterou nikdo nejspíš zase nepochopí. Ono Setkání bylo oproti tomu lehké jak facka, a přece to někteří jedinci nepobrali...
Tedy. Ne že bych něco chtěla napsat, protože to tak jako tak zůstane v mezích plánu.
Koupili jsme další tři knížky. Už ani nevím, na co. Když jsem v metru četla doslovy a informace o autorech, bylo to, jako když vám někdo úplně cizí vyloží své názory ohledně důvěrně známého člověka. Tedy se s těmi vašimi naprosto neshodují.
Na Saspi jsem poslala básničku právě o tomto jevu. Jmenuje se "Sociální věčnost" a nechtějí mi ji zveřejnit. V posledních měsících mám sklony psát krátké, (ne)výstižné a jakoby haikovské verše...

Odejdeš a zanecháš
pár věcí, které byly mimo;
pár věcí, které byly přímo
vyplňovány prázdnotou.
A strakatou,
pompézní vůlí
zvoleny jsou stěny.

Nesnaž se, tvé stěny ti po smrti - a některým šťastlivcům při životě - zvolí někdo jiný, a pokud jsi dostatečně slavný, tak několikrát. Za doby sovětské vlády se hra "Revizor" označovala za jasnozřivé proroctví pádu kapitalismu. Což je, když si to přečtete pořádně, blbost. Vždyť nakonec vyznívá i lehce nábožensky.
Jedním z důvodu, proč nemám ráda starou klasiku, je to, že vypadá tak, jak si většina lidí představuje literaturu - tedy cosi vážného, zdlouhavého a nevýstižného. Ani nevíte, jak nesnáším takové ty znalce, kteří "bědují nad dnešním uměním". Oh. Aby se z toho chudáci nezhroutili.
Tenhle rok se mi dostal do rukou jeden román očividně neznámého spisovatele, dílo, jež neslo všechny znaky "špatné literatury". Heh. Líbilo se mi. Bylo v něm něco... barokního. Člověk, který neovládá prostředí, a přece... Napsal to jakýsi Jack [Vens]. Možná ho někdo zná. Každopádně nevím, jak se to příjmení píše...

Zase se mi vrátily zábrany v psaní a vyjadřování. Zapomínám očividné věci. Pomozte mi se z toho dostat...