Kruh

Chtěli jste žít?
Chtěli jsme mluvit.
Chtěli jste hádat?
Nezbývá nic.

Měli jste být
a nechat se vést.
Měli jste žít
a nechat se nést.

Řekou, jež teče v kruhu...

Noční výpisky

Dvě krátké básně, obě jsou v ruštině. Kdo nezná, má smůlu...

Я хотела быть светом,
Лететь над лугами, полями и морем,
Лететь как бесплотная тихая сила
И в вихре заполнить безбрежное небо.

***

В далеких весенних садах мы забыли
Те годы телесные,
Годы пустые.

Noc, ulice, lucerna...

Dusk, a street, a light, a drugstore,
A world without sense, and dull.
A quarter-century yet to live for --
So it shall be. Without result.

You'll die -- resume from the beginning,
And, as before, it all repeats:
Dusk, the canal's icy ripples,
The drugstore, light, and city street.

(Alexander Blok, translation by Kathy Sowa)

Nemá to ani zdaleka takový ráz jako v originále... jenže teď se v ČR ruština prakticky nevyučuje, takže sem dávám anglický překlad.
Poslední verš první sloky měl posloužit jako motto RAA, ale nějak vám nevím - anglicky zní mdle, rusky to nikdo nepochopí. Česky by to bylo taky divně - Vše bude tak. Konec není. ...
Je to snad nejznámější Blokova báseň, párkrát ji dokonce použili v reklamě, někdo ji taky načmáral na barák v Holandsku... cituje se všude... Jenže mám pocit, že většině lidí nedošlo, o čem doopravdy je. No, mohu se mýlit. Jako obyčejně.

Hydrogenium

"Vedle jiných nejsem nic," posteskl si atom vodíku.

Zvlášní dvojsmysl. Neshoda očividného s...eh...očividným. Nejjednodušší, přímý jak facka, jeden elektron, jeden proton, jeden neutron... na uran nemá, že? Ani jeho těžké izotopy nejsou tolik nebezpečné. Prostě šedá myška.
Až na to, že je to nejhojnější prvek vesmíru.
Mám radši jednoduché lidi. Příliš se nemýlí. Bez té hloupé filozofie, bez planých řečí o antropocentrickém světě, haha, o cestování časem, ah, zabiju své předky... máme časoprostor, ale ksakru, když vlezete do červí díry, vyletíte jinde, chápete? V jiném vesmíru...Nepotkali jsme žádného kontramota, tak proč ksakru by tu měla okounět ještě nevytvořená hmota..?
Nevěřím na cestování časem. Ale vím, že je to možné... po kolizi. Haha, zase, stejný výsledek.
Někteří si myslí, že jdou pryč, že jdou ven z tohoto světa, jenže jejich cesta je kruhem... prstenem zpátečního času... byli jsme jinde, jsme jinde, a nevíme, že jsme zpět. Tady. Zase. Pořád. Nirvana jest cílem? Opravdu? Pravdou je pasivita. Cíl je krásný, ale je to...výmysl. Neznamená to však, že není hmotný. Vesmír je podivuhodně flexibilní, když pořádně velký jeho kus CHCE běžet jinam než praví zákony, nic mu nezabrání. A lidé už celá století dokazuje světu, že není takový, jaký je. Neříkejte, že nakonec neuvěří. Informace je stejný blivajz jako energie. Sice lidský výmysl, avšak poddajnost reality není specializovaná...

Omlouvám se za svou češtinu. Ruština je stejná. Nedokážu dát pár slov dohromady.
Jsem horší, méně schopnější než ostatní. Podle jejich měřítek určitě. Neumím dělat tyhle všechny věcičky typu psaní, rozmlouvání a rozjímání nad smyslem bytí. Zdá se mi to šílené. Všechno. A taky mi pořád tvrdí, že jsem něco jiného, než jsem. Je možné, že jim nakonec uvěřím.
Jako atom vodíku.

Četla jsem Abeovu "Cizí tvář". Každopádně se mi líbila víc, než "Žena v písku", snad proto, že je pozdější, snad proto, že tu druhou jsem absolutně nepochopila. To máte tak, když se snažíte porozumět vám absolutně cizímu myšlení. Abe je materialista, strašlivý materialista... a sociál, jak by řekla Bella. Narozdíl od Akutagawy, který se sice taky zapsal k ateismu, avšak mu nechybí volnost...

Cosi. Ne, není to synonym něčeho. Je to vlastní jméno. Cosi, beztvarý tvor, jehož vědomí se nachází vně hlavy, jehož tvář představuje bílou masku beze rtů, nosu a očí - místo kterých má dvě malé černé díry, aspoň tak vypadají. Je to "živá" projekce vesmíru uvnitř samotného vesmíru. Svérázný chytrý a němý auditor. Postava Reductio ad Absurdum.

Vznikla při zmínce Mamleeva o zrcadle, které odráží pravé já člověka, jeho podobu tam nahoře. V tu chvíli jsem měla pocit, že bych tam uviděla tohle...