Nálezy
Projela jsem zase google se svými oblíbenými hesly - totiž Akutagawa, Yeats, Joyce, Beckett - a co nevidím: odněkud se vynořily fotky, jichž jsem si před tím nevšimla. Hlavně mě nadchl obnovený obrázek mladého Riunosuke (vlevo). Typuju ho na dvacet.
Teď už je dávno mrtvý. Nikdy nebyl starý.
Jednou mě postihlo vědomí otázky - proč takoví lidé vůbec umírají? Jenže odpověď jsem už znala předem. Ne, zůstávají živí. Věčně. O malířích a spisovatelích nikdy nemluvte v minulém čase.
Samotnému R.A. se takový osud nelíbil. Možná ano. Ale nejspíš mu to bylo jedno.
Všechno už je mu vlastně jedno.
Docela mě zarazilo, že v povídce "Jezevec" zmínil Yeatse - připadá mi, že zná snad každého, kdo udržel pero. Akorát na Joycea si (zatím) nikde nevzpomněl. A proč taky? Byli takřka vrstevníci.
No, dost těch kydů.
Tady máte další obrázky:
První dvě: Beckett, potom Yeats, třetí: Joyce s kamarády:P Je ten, co jde uprostřed a vzadu.
vystavil Norhi v
7:59 odp.
Komentáře: 5:
Á, čas oblíbenců znovu nadešel :P. Ale nic neříkám, proč by ne :). Akutagawa má zajímavý ksicht... Ale zato Joyce nevypadá na to, že by si přál být kdy někým oblíbený :D. No jo, vzhled není vše...
Ty blázínku:) Riunosuke měl z nich nejkratší život. Bylo mu 35, když vypil jed...
No, on James J. vypadá na všech fotkách mírně zaskočeně, jakoby po něm něco chtěli, a on nebyl s to dopídit se co. Každopádně:
fotka#1
Hehe, zajímavý popis :). Ale na téhle vypadá celkem dobře. Tak... vědecky :)).
Chudák Akutagawa (než se naučím zase to druhé jméno, totiž křestní, to chvilku potrvá, zvykla jsem si na tohle :P)... Proč se chtěl zabít? Už se na to nemohl koukat? Nebo ho snad vypil neúmyslně...?
Ne, začal propadat schýze... nejspíš to byla genetika, protože mu máma umřela, když byl ještě děcko, a předtím se ještě zbláznila - a tak vyrůstal u její sestry, tedy tety a strýčka. I to příjmení je jejich (Akutagawa). Původně se jmenoval jinak.
Měl z toho celoživotní fobii, a tak, když už v divadle nebo v kině, kam chodil s přáteli, začal vídat sám sebe (!) na sedadle vepředu či u bufetu, a pak ještě věci, které tam nebyly, jednoduše jednou večer si sedl, všechno dodělal, dopsal, a vypil si připravenou dozičku. Jo, a taky měl pořád depky z toho, že neumí psát, i když všichni říkali opak...
Ty životopisy každý píše trochu jinak, takže se v tom nevyznám...
Ale Riunosuke byl, jak vidíš, vesměs sympatická osoba...
Ano, sypmaťák... Smutný osud. Ale tak končí hodně lidí, obzvlášť talentovaných a tak dál. Občas je ten talent součástí právě toho šílenství...
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka